Chovatelské stránky Miloslava Procházky

Protože bojovná plemena kura jsou velmi specifickou skupinou plemen kura domácího, podíváme se podrobněji na jejich vlastnosti, kterých se mnoho lidí děsí, a stručně si popíšeme jejich chov a především jeho zvláštnosti. Nebudu se věnovat všem plemenům jednotlivě, ale spíš se podíváme na celou skupinu obecně, přičemž se o jednotlivých plemenech budu v textu jen zmiňovat.

Bojovná plemena kura a jejich chov jsou u nás spojeny se snůškou mýtů a polopravd, které se tradují již velmi dlouhou dobu a stále se je nedaří zcela potlačit. Je to zřejmě proto, že za minulého režimu byly bojovnice tabu a jejich chovu se i později věnoval jen velmi úzký okruh chovatelů, aniž by širší chovatelská veřejnost o nich vůbec něco tušila. A když už tušila, šlo spíše o kusé zprávy, než o ucelený pohled na ně. Situace se malinko zlepšila až v posledních několika letech. Mám pocit, že dnešní trend chovu drůbeže se ubírá spíš směrem ke zdrobnělým nebo zakrslým plemenům, k plemenům s jakýmkoliv ne zcela obvyklým znakem, kterými jsou i bojovnice, a na útlumu jsou velké formy kura a vyloženě užitková plemena. Z toho důvodu i chovatelů neobvyklých bojovných plemen přibývá. Já bych se dnes pokusil některé ze zažitých mýtů o bojovnicích uvést na pravou míru a začínajícím chovatelům alespoň stručně přiblížit úskalí jejich chovu.

První takovou vlastností, která je společná pro všechna plemena této skupiny, je bojovnost a vytrvalost. Při vyřknutí těchto slov většině lidí naskakuje husí kůže, polévá je studený pot a představují si krvežíznivého kohouta vrhajícího se na vše živé s jediným cílem – rozsápat mu obličej a vyklovnout alespoň jedno oko. Málokdo si však uvědomuje, že bojovnice byly prošlechtěny ke kohoutím zápasům mezi kohouty navzájem a ne mezi kohoutem a člověkem. Naopak. Za celou dobu mého chovu bojovných plemen se mi ještě nestalo, že by na mě kohout zaútočil, což je zcela běžné u vlašek nebo miniaturních antverpských vousáčů. Velká většina plemen je ke svému chovateli spíš přítulná, protože výcvik kohoutů k boji byl založen právě na vzájemné důvěře mezi cvičitelem a kohoutem. Zajímavostí jistě je, že většina bojovných plemen má větší mozek než ostatní plemena a tomu odpovídá i jejich intelekt. V mém chovu byste našli i zvířata, která se nechají i pohladit nebo která radostně přiběhnou, když se objevím. Asi největšími mazlíky jsou bojovnice ko šamo nebo zdrobnělé novo- a staroanglické bojovnice.

Horší jsou vztahy mezi jednotlivými jedinci navzájem. Kuřata jsou na sebe od vylíhnutí vzájemně zvyklá, ale již od útlého věku můžeme pozorovat šarvátky o zařazení do některé pozice na žebříčku hierarchie. Aš je žebříček sestaven, celý odchov probíhá v klidu až do dospělosti, kdy nastává problém. Vzniklé hejno jen těžko přijímá nového jedince. Ke kohoutům obzvlášť bojovných plemen jako jsou třeba bojovnice šamo, malajky, asilky nebo bojovnice tuzo nelze přiřadit nového kohouta nebo znovu i bratra po odloučení způsobeném třeba výstavou. V takovém případě se bude snažit domácí kohout příchozího jakýmkoliv způsobem zlikvidovat a vězte, že to dokáže. Viděl jsem kohouta asilky, který svému sokovi zlomil zobákem vaz a kohouta zdrobnělé malajky, který během pár sekund téměř zabil kohouta zdrobnělé vyandotky. Proto je vhodné kohouty navracející se z výstav u těchto plemen dále chovat odděleně. Takto oddělení kohouti by neměli mít ani vizuální kontakt, protože v opačném případě na sebe mohou útočit i přes plot a poranit se o něj. Pletivem s oky např. 5x5 cm mohou prostrčit hlavu a soka v sousedním výběhu těžce poranit a dokonce i zabít. Mimo jiné chovám i bojovnice indické, u kterých při podobném setkání dochází jen k drobné potyčce. U některých plemen, třeba bojovnic šamo nebo malajek, jsou vzájemně agresivní i slepice, takže první neshody nastávají při sestavování chovného hejna nebo kmenu. Zde je vhodné zařazovat do kmene slepice, které se již znají a mají určité postavení – sestry.

Temperament bojovných plemen se liší od plemene nebo spíš typu. Plemena lehčího typu, např. bojovnice staroanglické, jsou živé, shánčivé a navíc jsou i poměrně dobrými letci. Ráda hřadují ve větších výškách a lehce přelétnou i poměrně vysoké ploty, takže je vhodné je chovat v rozlehlejších zatravněných výbězích nebo v menších kmenech ve voliérách. Většina bojovných plemen má však mohutné osvalení, kratší křídla a tím pádem i sníženou schopnost létat. Plemena malajského typu, např. asilky, malajky a bojovnice šamo, nejsou nijak zvlášť temperamentní, klidně se prochází, sbírají potravu a na svého chovatele – pána, si dokonce natolik zvyknou, že jsou až přítulná. Mohutné bojovnice indické sice působí jako neohrabaná monstra, ale opak je pravdou. Sice nelétají, i když i kohout velké formy vyskočí na hřad umístěný asi 50 cm od země, ale jsou poměrně bojácné. Ještě se mi nestalo, když jdu do výběhu, ač jsou výhradně na mě zvyklé, že by mi běželi vstříc, ale jen bázlivě v povzdálí očekávají, co se bude dít. Pokud mají důvod se domnívat, že jim hrozí nebezpečí, nebo se náhle něčeho leknou, chovají se velmi hyperaktivně a to až do té míry, že si mohou polámat tvrdé peří v ocase nebo se i poranit o součásti výběhu, např. oplocení. Toto nebezpečí hrozí především ve výstavních voliérách, pokud zvířata chytáme, takže musíme postupovat velmi klidně a opatrně. Osobně, když je chci, z jakéhokoli důvodu, pochytat, provádím to večer nebo brzy ráno, když je tma a jsou v klidu. Velmi tvrdé opeření mají i ostatní plemena, takže i při jejich odchytu musíme postupovat obezřetně. Z předchozího je snadno odvoditelné, jakým způsobem bychom měli jednotlivým plemenům přizpůsobit výšku oplocení a zároveň výšku umístění hřadů.

Dalším přetrvávajícím mýtem je mýtus o sestavování chovného hejna. Ve starší literatuře se často můžeme setkat s názorem, že je bojovnice nutné chovat v kmenech kohout a jedna až dvě slepice. S tím však nemohu tak úplně souhlasit. Opět bych se přidržoval temperamentu daného plemene, tzn. že plemena malajského typu lze klidně chovat v kmenech o poměru kohout a čtyři až pět slepic, bojovnice indické, které často mívají problém s oplozeností vajec v kmenech se dvěma až čtyřmi slepicemi, i když jsem u zdrobnělé formy měl i normálně fungující kmen s osmi slepicemi. U lehčích plemen lze sestavovat i větší kmeny do počtu třeba osm slepic. Naopak jsem jednomu kohoutovi bojovnic staroanglických přidělil pouze dvě slepice a ty pak docela trpěly kohoutovým přílišným zájmem o sex.

Také o snášce a pudu sezení na vejcích a vodění kuřat bojovných plemen se tradují různé polopravdy. Zažitý je názor, že jde o plemena s velmi nízkou snáškou vajec bez zachovaného pudu sezení na vejcích. Tyto vlastnosti jsou opět individuální podle plemene a jedince. V podstatě všechna bojovná plemena přes zimu odpočívají a jejich snáškové období začíná až v předjaří. Bojovnice také poměrně pozdě ukončují svůj vývoj, takže mladé slepice velké formy mohou první vejce snést až v předjaří roku následujícímu roku líhnutí. Snáška obvykle probíhá od února až března a ustává někdy koncem léta nebo brzy na podzim. Může probíhat i v několika cyklech oddělených od sebe prolukou ve snášce. Měl jsem sice slepice, které snesly ve třech cyklech po šesti vejcích, ale to je opravdu výjimka. Obvyklá snáška je od 60 do 100 vajec za rok. Pokud uvážíme, že třeba zdrobnělé malajky jsou schopné za rok nanést kolem 120 poměrně velkých vajec, je jasné, že se lehce vyrovnají třeba zdrobnělým vyandotkám. Poměrně vysokou snášku přes 120 vajec mají i belgická bojovná plemena, kolem 100 vajec za rok plemena malajského typu a o něco méně anglické bojovnice. Asi nejnižší je snáška bojovnic ko šamo a jamato, ale i bojovnic indických, u kterých se udává 60 vajec za rok, ale průměrná snáška mých zdrobnělých se pohybuje asi o 20 vajec za rok více.

Při šlechtění bojovných plemen nebyl důvod potlačovat jejich přírodou daný pud sezení na vejcích, takže je u velké většiny z nich zachován. U mnoha z nich do takové míry, že nanesou takové množství vajec, které obsednou, a mají nepřekonatelné nutkání na hnízdě setrvávat, což je mnohdy až nepříjemné. Po vylíhnutí kuřat se o ně matky vzorně starají a je-li omladina v ohrožení, probudí se v jejich matkách ochranitelský pud mnohem větší než u ostatních plemen. Kvočna, jejíž vejce nebo kuřata jsou v nebezpečí, si klidně troufne i na mnohem větší zvíře. Pokud jste pozorně četli můj přehled plemen, narazili jste i na plemena, u kterých se o vylíhlé potomstvo stará i kohout, ale to je skutečná rarita.

Co se týká odolnosti vůči vnějším vlivům, rozdělil bych bojovná plemena do tří skupin. První skupinou by byla tzv. plemena s velkou a výraznou hlavou, plemena s listovým hřebenem a ostatní plemena. Plemena s velkou a výraznou hlavou, mezi která bychom mohli zařadit bojovnice ko šamo a bojovnice jamato jsou poměrně choulostivá na prochladnutí, dost náchylná na respirační potíže, které mohou přerůst ve velké záněty dutin v hlavě. Proto je třeba je chovat v zateplených kurnících, ve kterých by teplota neměla klesat pod bod mrazu, což v našich podmínkách znamená těmto plemenům v zimě i přitápět. Z tohoto důvodu by kurník pro tato plemena měl být dostatečně velký a osvětlený, aby v něm zvířata i za nepříznivých podmínek mohla přebývat bez nároku na vnější výběh.

Další skupinou ve vztahu k odolnosti jsou plemena s listovým hřebenem. Z u nás chovaných jsou to bojovnice staro- a novoanglické. Těm bychom měli zajistit podmínky stejné jako jiným plemenům s tímto typem hřebene, tzn. že by neměli být vystavovány větším mrazům, při kterých by mohl hřeben omrznout. Mám vyzkoušené, že pokud se mráz pohybuje kolem - 7°C, nijak zvlášť to nevadí. Ale i za těchto teplot je vhodné namazat hřeben a laloky nějakým mastným prostředkem, třeba indulonou nebo sádlem, aby na nich neulpívala voda, která by mohla zmrznout. Klesají-li teploty ještě níže, raději necháme zvířata zavřená v zatepleném kurníku. Omrzne-li kohoutům hřeben, velmi často pak bývají dočasně neplodní.

Ostatní plemena nejsou nijak zvlášť náchylná vůči nepřízni počasí a nízkým teplotám. Pro všechny tři jmenované skupiny však platí obecná pravidla pro ustájení všech plemen kura. Těmi jsou čisté, suché, dobře větrané prostředí bez průvanu, který společně s vlhkostí může na našich svěřencích napáchat mnoho škod. Z vlastní zkušenosti vím, že všechna bojovná plemena jsou oproti ostatním plemenům kura více náchylná na nemoci dýchacího ústrojí, pokud nedodržíme výše jmenované podmínky.

Důležitou vlastností, kterou jsem u bojovných plemen vypozoroval, je náchylnost vůči vnějším cizopasníkům. U napadených slepic ustává snáška, kohouti nemají náladu se pojímat a všichni se snaží cizopasníků zbavit tak intenzivně, že se mohou i poranit. V dnešní době však existuje velké množství kvalitních přípravků s dlouhotrvajícími účinky, takže by to neměl být až takový problém.

Oproti ostatním plemenům kura mají bojovná plemena poměrně vysoké nároky na množství a především kvalitu potravy. Nepočítejte s tím, že odchováte pastevním způsobem nebo na zbytcích z jídelny kvalitní bojovnice. Všechna bojovná plemena mají mohutné osvalení a mnohá i velmi silnou kostru. Aby se obojí dostatečně vyvinulo, je nutný zvýšený příjem bílkovin, minerálních látek podílejících se na stavbě kostry a vitamínů podporujících vývin organizmu. Všechny jmenované součásti potravy musí být v jakési rovnováze, protože při jejich nevyváženém přísunu by se mohla například tvořit svalovina rychleji než kostra, která by nemusela zátěž svalstva udržet, nebo naopak. Jedinci, kteří projdou takovýmto vývojem, pak mohou mít třeba svěšená nebo volná křídla či slabé běháky, které nejsou schopny tělo udržet. Naruší se tak celková konstituce zvířete. Nyní se vám pokusím přiblížit způsob stravování mých vlastních zvířat, který se mi velmi osvědčil.

Chovná zvířata od poloviny prosince krmím pouze krmnou směsí pro plemenné nosnice NP, která obsahuje větší množství vitamínů než směs pro nosnice, a do napájecí vody přidávám Combinal Selevit E. Tato kombinace velmi výrazně přispívá k dobré snášce a vysoké oplozenosti násadových vajec. U nás na Vysočině je v půdě a tím pádem i ve všech produktech poměrně nízké procento velmi důležitého selenu a vitamín E blahodárně působí na činnost pohlavního ústrojí a aktivitu plemeníků.  Na přelomu února a března začínám nasazovat vejce do líhně. Dosahuji poměrně vysoké oplozenosti u všech plemen, přestože jsou i roky, kdy je problém s oplozeností vajec bojovnic indických. Líhnivost se u všech plemen téměř rovná oplozenosti. Jak už víme, u většiny slepic je zachována kvokavost, takže kuřata můžeme líhnout i přirozeným způsobem, ale poněkud později. Z vajec se líhnou temperamentní, nádherná kuřátka. Do 6 týdnů je krmím kompletní krmnou směsí pro kuřata K1, zpočátku sypkou, později drcenou s přídavkem směsi pro brojlery BR1. V dalším měsíci zkrmuji kompletní směs pro kuřata K2, kterou míchám v poměru 1 : 1 se směsí pro výkrm krůťat KR 2 nebo směsí pro brojlery BR2, která má vyšší obsah bílkovin než směs pro kuřata. V poslední fázi krmím kuřata směsí pro brojlery BR 2 a pokud nemám, tak směsí pro krůty KR 3. I přestože jde o kompletní krmné směsi, které zkrmuji "ad libitum", neobsahují dostatečné množství minerálních látek a vitamínů potřebných k vývinu silné kostry a svaloviny (A, D3). Tyto vitamíny a minerály musíme dotovat některým z minerálních a vitaminových koncentrátů. V posledních letech používám pro malá kuřata tekutý vitaminový koncentrát Aquakar pro drůbež, pro starší a dospělce Amivit pro drůbež a pro dotaci minerálních látek Optimin pro drůbež. Navíc veškeré drůbeži podávám celoročně přípravek Acidomid pro drůbež, který výrazně přispívá k dobrému zažívání, působí preventivně proti kokcidióze a zabraňuje tvorbě bakterií v napájecí vodě, kterou mají trvale k dispozici ve velkých napáječkách. Dospělá a mladá zvířata od pěti měsíců věku krmím směsí pro nosnice N s přídavkem tritikále (má vyšší obsah bílkovin) nebo pšenice. Dále jim předkládám míchanici, kterou velmi ráda přijímají. Míchanici připravuji tak, že si večer dám do vody rozmočit granulovanou směs pro psy, pokud možno s nízkým obsahem tuku, a druhý den ráno do vzniklé kaše přidám ostatní běžné ingredience. Místo psích granulí také někdy používám rozemleté pokrutiny s vysokým obsahem bílkovin. Kvůli pěknému zbarvení běháků plemen se žlutými běháky přimíchávám mrkev a kukuřičný šrot, ale pozor, nesmíme zapomenout, že téměř u všech bojovnic je požadováno perlové oko, takže s citem, jinak budeme mít působením karotenu u zvířat oči oranžově červené, čímž je znehodnotíme.

Ještě jedno upozornění. Většina bojovných plemen kura ukončuje svůj tělesný vývoj až v následujícím roce a proto se mnoho chovatelů domnívá, že je třeba je stále intenzivně vykrmovat. Jmenované „silné“ směsi, resp. míchanice, však zásadně nepoužívejte, pokud od slepic očekáváte násadová vejce. Již prosinci před snáškovým obdobím je třeba upravit krmnou dávku tak, aby nenásledovaly problémy s líhnutím kuřat od takto krmených slepic. Pokud drůbež přijímá mnoho tuků a bílkovin, přenáší se to i do vajec a z přetučněných vajec se pak velmi špatně líhnou kuřata nebo jsou ulepená a velmi brzy po vylíhnutí hynou. Navíc jde o směsi potlačující u dospělých zvířat snášku.

Na závěr si tedy shrneme poznatky o vlastnostech a chovu bojovných plemen kura. Celý průběh líhnutí, odchovu a chovu dospělých zvířat ve své podstatě odpovídá líhnutí a chovu jiných plemen. Vždyť jde o jeden živočišný druh. Rozdílem oproti jiným plemenům jsou vyšší nároky na kvalitu potravy, větší náchylnost na vlivy prostředí a větší nevraživost mezi jedinci stejného pohlaví. Doufám, že toto povídání nikoho od chovu bojovnic neodradilo, ale naopak přitáhlo i další chovatele, kteří se pod vlivem mýtů stále ještě rozmýšleli, zda bojovnice chovat. Takže chovat a radovat se z úspěchů na výstavách.