PŘEHLED A POPISY BOJOVNÝCH PLEMEN KURA
Kohouti určení ke kohoutím zápasům museli disponovat sílou a vytrvalostí, z čehož plyne, že mají mohutné osvalení, hlavně na prsou a holeních. Větší obratnost je podmíněna vzpřímeným držením těla s vyšším a širším postojem, které ve větší či menší míře najdeme u všech původem jihovýchodoasijských bojovnic. To se více či méně přeneslo i na plemena vyšlechtěná v Evropě. Nutností bylo co nejméně zranitelných míst, což znamená malé hřebeny (ořechové, hráškové, pokud byly listové, kupírovali se), malé laloky, často zcela zakrnělé a nahrazené pouze kožní řasou – uzdičkou, hluboko posazené oči, kryté nadočnicovými oblouky, mohutné a silné lebky, chránící mozek atd. Nesměli mít pernaté ozdoby, o něž by se mohl soupeř zachytit, tzn. že jejich opeření je většinou tvrdé, skromné, pevně přilehlé, často s neopeřenými místy po těle, oba závěsy krátké a i ocasy spíš chudé nebo alespoň, až na několik výjimek, úzké bez bohatých zahnutých srpů. K boji je také zapotřebí nějaká zbraň, a proto jejich zobáky jsou krátké a silné, někdy připomínající zobáky dravců, a i běháky silné s mohutnými drápy, ozbrojené ostruhami, které někdy bývají i zdvojené či ztrojené. Asiaté na ostruhy a prsty kohoutů určených k boji někdy připevňovali (možná dodnes připevňují) i malé nože, aby kohoutí výzbroj byla ještě účinnější. Nesení těla a postoj dodává bojovnicím na hrdosti až pyšnosti a souhrn znaků na hlavě jim přináší zamračený, bojovný až vyzývavý výraz. Všechna plemena skupiny samozřejmě nemají všechny z výše jmenovaných znaků, ale některá jen jejich část.
Celou skupinu bojovných plemen kura bychom dnes mohli rozdělit podle typu a zároveň podle oblasti původu na plemena východoasijského původu typu malajky, plemena blízkého východu, perská nebo kavkazská typu asilky a konečně plemena evropského původu, která mají různý typ, protože byla vyšlechtěna z plemen obou předchozích typů a za pomoci dalších plemen. Plemena východoasijská se vyznačují velmi vzpřímeným trupem, vysokým postojem a dlouhým krkem. Náleží k nim například malajky, bojovnice šamo, ale i miniaturní bojovnice ko-šamo. Plemena pocházející ze západní části Asie mají trup poněkud kratší a mohutnější, postoj je nižší a i krk kratší. Patří k nim asilky, bojovnice madraské a další. Plemena evropská vznikla relativně před nedávnem křížením předchozích dvou skupin, někdy i s jinými plemeny, takže nejsou původními bojovnicemi. Proto se mohou vyskytovat v různých typech od dlouhonohých bojovnic novoanglických, přes bojovnice staroanglické spíše lehkého typu, dále třeba belgická a francouzská plemena, ve kterých se snoubí hned několik typů, až po bojovnice indické s nízkým a velmi širokým postojem a téměř vodorovně neseným trupem, jejichž typ je zcela výjimečný. Někdy jsou k typickým bojovným plemenům také řazeny kubalaje pocházející ze střední a severní Ameriky. Já bych se o nich však rozpovídal, až když se budeme věnovat blízkým příbuzným bojovnic a zařadil bych je spíše mezi dlouhoocasá plemena podobně jako třeba sumatranky.
A nyní už k jednotlivým plemenům. Když jsem se asi před rokem rozhodl napsat toto rozsáhlé povídání o bojovnicích, mým zámyslem bylo seznámit čtenáře alespoň velmi stručně s co největším počtem plemen celého světa. Není to však tak jednoduché, jak jsem si to naplánoval. Co se týče Evropy nebo Severní Ameriky, není problém. Zde mají plemena ustanovené své standardy, přes něž „nejede vlak“. Horší je to v Asii. Tady se zvířata jednoho plemene liší od vesnice k vesnici, i když například Japonci mají pro některá plemena standardy zpracované po staletí. Zavádějící jsou také názvy. Třeba výraz šamo (shamo) označuje bojovníka bez dalšího rozlišení, i když ve skutečnosti nejde o doslovný překlad slova bojovník. Takže když hovoříme v Asii o šamech, máme na mysli mnoho plemen, mnoha typů a zbarvení. Opakem je, že se někdy pod několika názvy skrývá jen jedno plemeno nebo jednoslovný název značí plemeno i barevný ráz, takže různé názvy znamenají jedno plemeno v několika zbarveních. Různé názvy také někdy označují různé hmotnostní rázy tzn., že jde o jedno plemeno chované v několika hmotnostních kategoriích. A prokousat se tímto „gulášem“, je opravdu zážitek. V mém výčtu se objeví především plemena, která jakýmkoliv způsobem popsali nebo pojmenovali Evropané či Američané, protože mám pocit, že ti mají, na rozdíl od Asiatů, větší smysl pro pořádek.